úterý 21. července 2015

Příjde taky Elvis?


                  To byla první myšlenka, co mě napadla, sotva jsme se usadily a já se rozhlídla.
                                     Byly jsme s Káčou v kavárně s názvem Koktejly a sny.



                        Kdo miluje americký styl padesátých let, byl by tam opravdu jako ve snu.



Interiér byl vymalovaný tak, že malby na zdi vypadaly jako pokračování bistra. Stejná černobílá podlaha a obklady zdí.




Kolem stěn stejné sedačky,jako ty, na kterých jsme seděly.
 A taky parket se slušně rozjetými tanečníky.




Vedle baru seděla namalovaná slečna v životní velikosti a zřejmě čekala na telefonát ze stylového, dobového telefonu. A funkčního! Jen nevím, jestli na koruny, nebo centy...



                           Venku asi hodně foukalo,protože slečnám se nadzvedávaly sukýnky.



                             Na protější straně bylo vidět skrz namalovanou výlohu na ulici



                                              Ani prostření stolků nebylo jiné, než stylové.



                          Banánový milkshake s obří dávkou šlehačky a s třešničkou nahoře...



nebo raději čokoládový? Těžký výběr, oba chutnaly naprosto skvostně!
( další příchutě zase příště, protože jeden takový vydal za snídani, svačinu a ještě kousek oběda)



Chodbička u záchodů byla vytapetovaná. Takový výhled měli pánové...



a takový dámy.



Uvnitř jsem to viděla pochopitelně jen na dámské toaletě, ale byla jsem opět okouzlená. Beze studu bych fotila i tam, protože celá místnost byla něco jako dámský budoár. Ale světlo bylo tak tlumené, že bez blesku dost dobře  fotit nešlo.



Snad proto, aby dohlížející James Dean nebyl pohoršen detaily,které by snad na svém postu nad splachovadlem mohl zahlédnout...




Žádné komentáře:

Okomentovat