Aspoň něco, protože za poslední roky, co jsem na malé vesnici ( a po úrazu těžko chodím) pociťuju něco jako kulturní prázdnotu.
S úžasem jsem listovala katalogem a seznamem knih na webových stránkách klubu a jenom vzdychala.
Tím víc, čím víc se rozšiřovaly moje zájmy.
Úžasné knihy o výtvarném umění, napínavé detektivky a romány, ...bylo toho tolik, co bych si chtěla přečíst! Návody na nejrůznější ruční práce a výtvarné techniky, které bych chtěla vyzkoušet!
Zároveň s koupí šicího stroje jsem se začala zajímat taky o šití, takže další a další knihy, nad jejichž cenami jsem žalostně vzdychala. Ale jak knihy, tak i časopisy svými cenami překračují moje možnosti. Takže jsem aspoň pátrala po informacích na internetu- a dál teskně vzdychala.
A pak příšel NÁPAD!!!
Že mě to nenapadlo dřív? Vždyť já si můžu jezdit do města do knihovny!
Hned v nejbližším termínu, kdy jsem měla v Olomouci vyřizování jsem si udělala chvilku a vyřídila členství.
Výběr knih a časopisů mě doslova ohromil. Pobíhala jsem po knihovně, celá rozzářená, přenášela jsem stále větší hromadu knih a časopisů a byla jsem ve svém živlu.
Leč tiskoviny jsou překvapivě těžké a mě čekala jízda MHD, s batohem na zádech. Takže jsem knihy zase vrátila na místo a vybrala jsem pro začátek jen tři.
Napřed základy!
Pak věci prakticky využitelné.
A nakonec něco, co mě bude opravdu bavit.
Přespala jsem v Olomouci u Káči, protože na další den jsme měly pochůzky po fakultní nemocnici a pak velké nákupy. Ale teď jsem konečně doma. Dnes ještě dodělám pár nutných věcí, co nepočkají a hned zítra začnu číst a učit se nové věci a postupy.
Až před chvílí mi došlo, že jsem si nevzala ani jedinou ryze zábavnou knihu! Ale vůbec mi to nevadí. Zítra si totiž chci ušít kosmetickou taštičku, ladící s novou kabelkou.
A ne jenom tak nějakou- ale NA ZIP!!!!
Tak mi držte palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat