sobota 12. prosince 2015

Stihnu do vánoc všechno, co jsem plánovala?

Myslím, že jo.

 Konečně jsem nastartovaná tou pravou adventní náladou.
Je sobota večer. V lednici jsou namíchaný všechny těsta, z jejichž výroby nejvíc bolí ruce. Dva druhy jsou napečené a během zítřka stihnu v pohodě upéct nejmíň tři další.
Dárky mám promyšlené, částečně nakoupené.
Horní pokoj pro návštěvy,který chci do vánoc změnit, mám už z nejhoršího hotový.
Co chci do vánoc vytvořit, to mám promyšlené a veškerý materiál nakoupený.

Teď v klidu sedím, píšu, jedním okem sleduju v televizi Harryho Potera a Fénixův řád, čichám vůni čerstvě upečeného ovocného chlebíčku a užívám si předvánoční atmosféry. Vedle mě podřimují vykoupaní psi na vypraném koberečku.
Mám zapálenou svíčku ve vánočním svícnu, který mám už roky a který jsem loni kompletně změnila.



( z výroby byl kýčovitě pomalovaný falešným sněhem, tak jsem z něj odrhla barvu a přestříkala  měděnou barvou.)

Ještě schází vůně chvojí, ale stromek je už domluvený, že ho zeťák přiveze.
Velký rodinný sraz hned po vánočních svátcích je taky domluvený a promyšlený, včetně jídelníčku.

Veškerá únava z posledních dní je pryč a já se tak těším!!!!

Velké těšení začalo už včera.
 Domluvila jsem se  se Zdenkou  ( mujzivotvdomkupobabicce.blogspot.cz), že se konečně jednou sejdeme. Už před odjezdem z domu se mi zkomplikovalo všechno, co se dalo. Navíc byla šílená mlha a neviděla jsem dál, než na dva metry. Vůbec se mi nechtělo nikde cestovat- a navíc skoro po kilometru usilovného šlapání na kole-směr nádraží- jsem si uvědomila, že ve zmatku jsem si nechala doma hole. Achich ouvej, to teda toho moc nenachodím. Bez holí jsem už nikde nebyla ani nepamatuju. Vlastně i s holema chodím po chvíli jak napůl ochrnutá... Ach jo, to bude den... :-(

V Olomouci do knihovny, na kopírku, rychle aspoń na polívku do bufetu, pak internetová kavárna, kde jsem si vytiskla pár střihů a šablon a několik archů protistresových omalovánek, pak sehnat ananas, který si přál můj milý- a pak honem zpátky na nádraží,kde za chvíli bude Zdenka. A jak se teda poznáme, když hlavní poznávací znamení jsou dvě hole, to teda nevím...
Starosti byly zbytečné, našly jsme se bez problémů. A kam jít? Je advent, mrkneme se do centra na trhy, ne?
Čekala jsem, že každou chvíli udeří staré známé křeče v nohách a nebudu schopná jít....a nic!
Sice jsem ťapala pomalinku, ale nikam jsme nespěchaly. Jeden rychlý punč, obchůzka po náměstí, krámek s výtvarnýma potřebama plus několik dalších zajímavých obchodů. Poté posezení u kávy s naprosto božským čokoládovým dortem. Pak zavolala Zuzča, že je právě s dětma v Olomouci,tak jsem mohla Zdence představit i vnuka Peťu a nejmladší vnučku Julii.
Už byl večer, veškerá vánoční výzdoba svítila a příjemný den končil. A nohy pořád bez výrazných protestu sloužily! Pak ještě cesta vlakem a na kole domů, ale zvládla jsem to. Přivezla jsem si domů taštičku plnou roztomilých dárků od Zdeny.
Pochlubím se tu aspoň dřevěnou vyřezávanou hvězdou,která se mi tak moc líbí, že se nemůžu na ni vynadívat..



To je vlastně teď moje největší starost- kam hvězdu zavěsit, aby byla pořád na očích.

A to je vlastně všechno. Jen jsem se s vámi chtěla  podělit o svou slavnostně adventní náladu...




Žádné komentáře:

Okomentovat