neděle 18. září 2016

Co to je- burčákové pondělí?


Je to přesně týden.
 Byla neděle, podvečer.  Po téměř pětihodinové cestě jsme konečně dojeli do Litoměřic. Venku vedro na padnutí, ukazatele na dálnici nám hlásily teplotu 40 stupňů.
 Na cestu jsem se promyšleně oblékla do lehounké košile o které jsem si myslela, že bude skvěle sát pot. Nesála nic a cítila jsem se jak v igelitovém pytli.

Konečně jsme seděli na zahradě s litoměřickou částí rodiny, osvěžení, nakrmení a napojení. Povídali jsme si novinky a plánovali program na další dny.
"Zítra je to blbý, všechny muzea, hrady a zámky mají zavřeno. Co teda podnikneme?"
A pak jsem dostala ten nápad. Uděláme si burčákové pondělí!

V Litoměřicích je plno vináren a vinoték a burčák se prodává snad všude.
Co tedy obnáší burčákové pondělí?
To je taková příšerná záležitost, hrozně, hrozně moc zlá a špatná! A zlých je i několik dalších následujících dnů.
 To se tak jde procházkou přes park na náměstí, koupit láhev burčáku.

A pak se samozřejmě musí ochutnat červený i bílý, aby se demokraticky odhlasovalo, který koupíme.






  Protože je krásný den a před vinotékou jsou stolečky a slunečníky, tak se chvíli posedí. Za okamžik se dáme do řeči s lidmi u druhého stolku a najde se spousta společných témat k hovoru. Během té doby se zjistí, že je bílá verze lepší a proto se ještě objedná další decka a povídá se dál. Další dvě sklenky jdu koupit já, další dvě můj milý.
   Ale přece tady nebudeme sedět do večera, koupíme teda láhev a vrátíme se. Vždyť už určitě na nás naši příbuzní čekají. Jenže když se jde kolem stolečků, ještě se zapovídáme a na chvilku si ještě sedneme. Po chvíli jsou nám přineseny dvě skleničky a tak ať nesedíme nasucho, odlejeme si z lahve. Postupně přicházejí a odcházejí  další místní, kteří se všichni navzájem znají.... a my sedíme, a skvěle se bavíme. No a pak se začne pomalu šeřit a my se zvedneme k odchodu.
V dvoulitrové lahvi ještě šplouchá něco málo na dně  - a my zjišťujeme, že Kristýna měla pravdu. Když jsem s ní naposledy mluvila, říkala ať si dáváme pozor, protože burčák pořád pracuje. A když se ptám, jak dlouho- tak prý dokud se ho úplně nezbavím. Tehdy jsme se smáli, ale měla pravdu.
A pohyb těla jeho pracovitost jen podporuje.

Jdeme zpátky, do kopce a přes park a burčák se v nás přelévá, bublá, kvasí, šumí a vydává přitom hrůzostrašné zvuky. No prostě pekelná záležitost. Poslední desítky metrů jsme už skoro běželi, ať to stihneme. Ještě že v domě jsou tři bytové jednotky a každá má své WC!

Následná noc byla taktéž pekelná a stejně tak ráno a celý další den. Necítili jsme se opilí, ani žádné projevy opilosti u nás kupodivu nebyla zřetelné. Jen jsme těžce trpěli střevními problémy a ukrutánským pálením žáhy.

To byl naštěstí jediný nepříjemný zážitek z celého týdne.

Ale zezačátku jsme trpěli pekelně. Bylo to tak hrozné, že si nejsem jistá, jestli až tak moc souhlasím s následujícím lidovým moudrem...


4 komentáře:

  1. Ked som si docitala prispevok a skoncila u napisu, povedala som si Jeziiiis, ale potom som to prehodnotila a to by som potrebovala na moje zazivacie problemy. Len by to muselo byt blizko WC-ka, nechcem utekat do kopca ... A pripomenulo mi to ked manzel spominal ze boli chlapi splavovat a jeden si kupil burcak a v aute popijal..... a potom to prislo - z dola z hora.... kúpil nejaky pokazeny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono to nemuselo být zkažený. Stačilo, jestli to pil rychle a navíc během jízdy autem. To stačí. Protože- BURČÁK POŘÁD PRACUJE!

      Vymazat
  2. :-D - pobavilo (jasně - cizí neštěstí.... ;-)). Mně tohle naštěstí nehrozí, nějak mi burčák nejede, takže jsem nikdy nevypila víc než skleničku. A tu poslední před dost dlouhou dobou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to příjde k chuti taky jen jednou za čas. Tentokrát to prostě chutnalo...

      Vymazat