středa 29. března 2017

"Pohlídáte nám Julču?"


- zeptala se Zuzana.
      "Ale jo...Jedete s Peťou lyžovat, že? Na jak dlouho?"
"Na tři dny."

Málem mi vypadly oči z důlků. Cože? Je už dost velký problém, když ji máme doma na hlídání odpoledne. Pokaždé, když jí rodiče a brácha odjedou, spustí zoufalý pláč a je k neutišení. Nikdy nespala mimo domov a bez rodičů přes noc nebyla taky nikdy. Vždyť je ještě malinká, má rok a tři čtvrtě.
No, to bude mazec!

Hlídání mělo proběhnout až za měsíc, tak jsme všichni společně vymysleli, jak Julince tuto situaci usnadnit. Začala jsem jezdit do Prostějova už o půl šesté ráno, spolu s mým milým, když jel do práce a šla jsem rovnou k mladým. Takže když se Julča vzbudila, babi už seděla u stolu s maminkou. Pomáhala jsem obě děti vypravovat ( na cestu do Peťové školky) zvykala jsem Julinku na to, že ji oblékám, krmím, čistíme společně zoubky. Společně jsme vycházeli z domu a já se po cestě odpojila a šla jsem do práce. Malá si na moji přítomnost rychle zvykla a když byl víkend, tak pobíhala po bytě a volala:" Babí, babí!"
 A taky jsme se domluvili, že první den a noc strávíme s mým milým v bytě u mladých, aby byla Julča doma. Až potom se přesuneme k nám domů.

Přesto jsem trnula strachy, jak to celé dopadne.
Bála jsem se zbytečně, všechno proběhlo hladce a bez jakýchkoliv problémů. Malá má dědečka tuze ráda a vyžadovala, aby dělali všechno spolu.

A tak spolu svačili i večeřeli....



spolu se dívali na biatlon....



Spinkat šla bez protestů...


A dědeček vlastně taky...                                                                                                                        



Druhý den byl pátek a Julča šla se mnou do práce. Povedlo se mi nasoukat ji do kočárku přesně podle pokynů...



...a zatímco jsem pracovala, Julča pomáhala v kanceláři.



Pak následoval přesun k nám domů a aby se malá s námi nenudila, přijela na celý víkend Kristýna s Nikčou. Malá svou velkou sestřenku vyloženě zbožňuje a snažila se ji ve všem napodobovat.

Jediný malý konflikt vzniknul ve chvíli, kdy se Julinka rozběhla do obýváku a volala:" Děda, děda!" Nikča se nafoukla a důležitě sestřenku opravila: "Tohle je můj děda!"



Žádné komentáře:

Okomentovat